O KLUBU - aktualizováno v srpnu 2009

Žatecký fotoklub byl založen v květnu 1981. Za léta svého působení se v jeho řadách vystřídalo přes šedesát fotografů. Každý člen, někdo víc, někdo míň, svou individualitou nějak ovlivnil chod fotoklubu, vytvořil nebo dosud vytváří více než čtvrtstoletí trvající historii. V pomyslné kronice najdeme mnohé. Úspěchy, neúspěchy, kamarádství i nepřátelství, radost i smutek, a bohužel i smrt. Ale i ta koneckonců patří k životu. Po celou dobu své existence je žatecký fotoklub skromnou, ale nedílnou součásti žatecké výtvarné tvorby.

Éra fotoklubu se dá rozdělit na několik etap:

Léta osmdesátá

... nejúspěšnější období, doba častých výstav a úspěchů ve fotografických soutěžích na okresních, krajských, celostátních i mezinárodních úrovní. Proč byl fotoklub v této době tak úspěšný? Z největší části dík nadšení členů nového a mladého fotoklubu. Touze objevovat a vstřebávat nové vědomosti vyšlo tehdy vstříc i okresní kulturní středisko, které pro fotografy amatéry zajišťovalo semináře s pedagogy z pražských fotografických škol. Činnost klubu byla v té době velmi bohatá. Fotografie byly dodávány do tehdy vycházejícího Kulturního měsíčníku, okresních novin a do tak zvaných Fotonovin. Byly to reportážní fota z akcí, které v průběhu posledního měsíce v Žatci proběhly. Fotografie byly pak umístěny v několika výlohách ve městě a trvalý zájem ze strany občanů svědčil o jejich velké oblibě. Protože se na tvorbě fotografií podíleli téměř všichni členové klubu měly fotografie svoji autorskou pestrost a neupadly do klišé rukopisu jednoho autora.

Devadesátá léta

... byly dobou určité stagnace. Změny životního stylu, na žatecku zvláště citlivé ekonomické problémy a z nich plynoucí zpřeházení životních priorit způsobily, že vydrželi jen ti nejvěrnější fotografové s nejtolerantnějšími rodinami a počet členů postupně klesl na tři, čtyři. Budiž však pro fotoklub, pro jeho tehdejší torzo dobrou a hrdou vizitkou, že nikdy nepadlo ani slovo o ukončení jeho činnosti. I nadále se schází jak k pravidelným setkáním tak i k nepravidelným společným víkendovým pobytům. Halže, Kračín, Hukvaldy a další místa. Nicméně přeci jen, počátek a střed devadesátých let je dobou čekání na lepší příští.

V třetí etapě na přelomu století

... přivítaly prořídlé řady fotoklubu konečně další členy. Noví zájemci o fotografování přišli s novými nápady, starými chybičkami ale i s drobnými úspěchy. Všichni nevydrželi, ale fotoklub přeci jen znatelně ožil. Opět se začíná vystavovat v Žatci a nedalekých Podbořanech, v Rakovníku. Velmi zajímavá byla například spolupráce s žateckým muzeem. V jeho malé výstavní síni byly postupně vystavovány po dobu dvou let fotografie na různá, předem dohodnutá témata. Tímto zaúkolováním byli i méně produktivní fotografové jaksi „nuceni“ pracovat a bádat v tématech, které třeba nebyly jejich parketou. A přesto, že se neúčast nijak nepostihovala, bylo fotografií vždycky dost.

Čtvrtá, digitální etapa

... přišla s nástupem digitální fototechniky. Nejdřív nesměle nakukující, pak ale dravě se deroucí do řad fotografů-klasiků, vyvolávající vášnivé a v celku zábavné debaty o tom co je lepší, zda digi nebo film. Tak trochu se vše vrátilo o dvacet let zpět. Ti kteří kouzlu digitální techniky propadli stejně jako tenkrát nadšeně bádají, objevují nové poznatky. Zdá se, že je to velmi snadné. Nespočet časopisů, internet, dostupnost i objem informací je opravdu ohromný, ale přeci jen se vkrádá otázka: Nahradí lavina informací lidskost seminářů?

Důležité je, že digitální technika ve fotoklubu zevšedněla a snad se konečně začne hovořit o fotografii, ne o "megabajtech". Vždyť je úplně jedno vznikne-li fotografie digitální nebo klasickou cestou. V jednom se však názor fotoklubu nezměnil. Pravou fotografií vždy byla a bude jedině fotografie fyzická, hmatatelná, položená na stole. Ne miliony „72 dpi pictures“ v internetových fotobankách a na www-adresách, které si už nikdy nikdo nestačí ani prohlédnout, natož se do nich zadívat.

Na konci roku 2007 má fotoklub devět stálých členů. Nedá se přesně určit kolik je klasiků a kolik digitalistů protože občas i vyznavač digitální techniky, sáhne po klasice. Najdeme zde fotografy ze Žatce, Podbořan, Staňkovic a Lubence. Tak jak tomu bylo vždy, zůstává fotoklub i nadále otevřen každému, kdo má o fotografování zájem, komu je sedmnáct a více let a kdo ví alespoň přibližně proč se na fotoaparátu nastavuje citlivost, čas a clona.

Právě probíhající etapa

... střídání vrcholů a minim v dějinách žateckého fotoklubu se potvrdilo v roce 2009. Klub se již delší dobu potýkal s problémy v komunikaci. Neexistující autobusová a železniční doprava (najděte vlak nebo autobus do Podbořan po dvacáté hodině), ale, přiznejme si to, hlavně nezájem lidí o účast na klubových sezeních možná i pocit nedostatečného obdivu ke své fototvorbě zapříčinilo, že v klubovém životě zůstalo po výstavě v Chotěšově vlastně jen pět členů. A po určitém nedorozumění v náhledu na klubovou činnost, odstěhování se jednoho člena, zbyli dokonce na počátku roku 2009 jen tři členi. Žádná sláva, ale i tahle situace už tu byla a klub jí přečkal. Dle názoru dvou starých fotovlků, kteří zůstali, je problém v tom, že počítače a internet některým jedincům nahradily potřebu osobní konzultace, přímého popovídání si nad fotografií. Je to bohužel bída dnešní fotografie.

Kdo nesouhlasí, může s tímhle názorem nesouhlasně diskutovat.

Servry jsou zahlceny fotografiemi, mezi kvantem fotek našlapaných do ohromných skladišť nenajde člověk dobrou fotku. Ani jí nehledá, proč taky. Vrcholem klubového sezení je předvedení rádobyfotografie na notebooku, displeji foťáku nebo dokonce na mobilním telefonu. No tak takový klub skutečně nemá cenu. Ještě před deseti patnácti léty si fotografové dávali dobrý pozor na to, co pustí ven. Jednak šlo o jejich jméno a hlavně fotografie stála peníze a nemálo práce. Dnešní systém přeplněných fotopytlů: Tady máte stošedesát fotek a sami si najděte, která se vám líbí. Je to degradace fotografie, ze které se nejspíš už nic lepšího nenarodí. Škoda. VéBé